#8: O spisovatelské ponorce

Doufám, že tenhle stav nezažívám jenom já. Tu spisovatelskou ponorku, kdy se v určitém díle plácáte už dlouho a absolutně ztrácíte odstup. Váš styl psaní se vám zdá neobratný, ze slovosledu se vám točí hlava, vaše postavy pronáší průměrné věty a hlavně k nim už začínáte pociťovat silnou averzi. Dřív než je ale za úchylného smíchu v ději zabijete (protože jako spisovatelé jste jediní, kdo to může udělat legálně), uvědomte si, že je to úplně běžný proces.

Zkrátka už dva roky děláte na jednom pitomém příběhu a už po dvaadvacáté si pročítáte a opravujete všechno, co jste doposud napsali. Jste až po uši nějakou dobu zahrabaní v konkrétním smyšleném světě a vaše schopnost hodnotit věci objektivně je na nule. A můžete psát líp jak Dostojevskij a mohlo se vám to ještě před týdnem ohromně líbit. Váš pohled při další z x-tých oprav a pročítání si nezadá s klasickým Alem Bundou:

Ještě než to vzdáte a vydáte se raději taky na dráhu prodavače bot, vyzkoušejte následující rady, jak se z ponorky dostat:

• 1.) Úplně nejlepší je samozřejmě knížku dopsat v co nejkratším časovém úseku od prvotní inspirace a poté ji i v krátkém časovém úseku zrevidovat. I tak samozřejmě budete dílo stále hodnotit se značnou subjektivitou (ostatně jiné to ani nikdy nebude), ale možnost výskytu vražedných sklonů (viz výše) je v tomto případě minimalizovaná. Pro příště tedy!

Zapít speed, ke startu, pozor - JEDEM!

• 2.) Donekonečna nepřepisujte. Pokud děláte na páté kapitole, při prokrastinování se vám zrak zatoulá do kapitoly druhé a hned si všimnete odstavce, který by se dal napsat lépe, přepište ho. Při závěrečné revizi to ale už nedělejte. Máte tu samou kapitolu od prvního do posledního písmenka zkontrolovanou, opravenou a dodatečně dopsanou/přepsanou? Fajn. Hotovo. Tečka. Vzhůru do revidování třetí a k těm před ní se dále nevracejte. Jinak počítejte s tím, že jako věčně nespokojení tvůrci pachtící po umělecké dokonalosti budete přepisovat do konce svého života a nikdy vám nic skutečně nevyjde. 

Jo! Mluvím na tebe, ty zm*de honosně si říkající má mysl.

• 3.) Pokud si dobře pamatuji, tohle radil i sám mistr King - před konečnou revizí si dejte pauzu. A to aspoň na měsíc po dopsaní vašeho veledíla. Vyběhněte do přírody, připomeňte se ve všech klubech a hospodách v okolí, popřemýšlejte o budoucích námětech, ani náhodou nepobývejte dalších dvacet čtyři hodin denně ve společnosti vašich hrdinů. Já vím, že je milujete, ale pokud chcete, aby je miloval i někdo další, nechte je chvíli spát. Prospěje to oběma stranám. Po měsíci se ke knížce vrátíte skoro jako k cizímu dílu a hned vám všechno bude připadat svěžejší a nápaditější.

Ale za měsíc se, děti mé, vrátím!

• 4.) Dejte svou věc přečíst někomu jinému. Tohle se dočtete skoro v každé příručce tvůrčího psaní. A bude na tom kus pravdy, pokud oním čtenářem bude skutečně upřímný a literatury aspoň částečně znalý člověk, nikoliv jenom vaše milující matička a přející kamarádka Janička. Co vám ale budu lhát, já nic takového zásadně neprovozuji. Jednak si o svém nejbližším okolí nedělám přehnané iluze (rodinu si člověk holt nevybírá a o těžkostech najít kamarády s literárním základem převyšujícím slabikář v první třídě a potenciálních Padesát odstínů šedi ani nemluvě), jednak jsem odjakživa tajnůstkář a lehce pověrčivá osoba. Nemůžu ale za to. Praxe mě naučila, že když ostatní se svými věcmi předem neseznamuji, kýžený úspěch se dostaví. Když jsem zkoušela posílat článek do jednoho časopisu, doma jsem na požadavek o přečtení jenom lakonicky a sebejistě odvětila, že si ho přečtou až přímo v časopise. A taky si ho přečetli. Když uděláte u blízkých velký hype o svých budoucích aktivitách, zklamání na obou stranách je při případném neúspěchu o to větší. 

Cože, babi...? Eh, jistěže tím pícháním mám na mysli včeličky. Ééh...

• 5.) Anebo se zkrátka na jakékoliv další přepisování a zdokonalování po první letmé opravě vykašlete. I ve psaní je zkrátka třeba někdy být pankáč, nemusíte pořád kopat první popovou ligu. Možná budete až překvapení, že často vznikají lepší texty právě z takového přístupu než z neustálého pilování a broušení. Úplně pitomé to ostatně být nemůže, když byly časy, kdy jste i s takovým stavem díla byli spokojení. Zkuste to někdy zkrátka vzít i trochu lehkomyslně. Hyn sa ukáže! A pusťte si k tomu třeba tuhle pěknou písničku: