Že to zní jako paradox? Jak máte psát, když máte přece tu tvůrčí krizi!? Jiné východisko ale neexistuje, je mi to líto. Žádný příběh ještě nevznikl tím, že někdo seděl na židli a zíral do zdi. Všechny knihy světa tu máme proto, že je někdo napsal. Proto pište. Předpokládám, že příběh už máte v určité fázi, v hlavě snad máte i nějaké varianty, jak by mohl pokračovat. I kdyby to nebylo nic určitého, chyťte se toho prvního možného, co vás napadne. A začněte to házet na papír či do editoru.
První ze sebe budete těžce vymačkávat slova. Bude se vám to možná zdát nesmyslné a těžkopádné. Budete asi i hodně škrtat a mazat. Čím víc ale budete psát, tím víc se do toho budete dostávat. A aniž si to pak vůbec stačíte uvědomit, najednou máte několik odstavců a znovu nakopnutý příběh. Už víte, kam se bude odvíjet. A je po tvůrčí krizi.
Nechci se tomuto pojmu moc vysmívat, ale myslím, že ho roky zbytečně přeceňujeme. Romantizujeme si ho, dáváme mu až vznešený půvab a věnujeme mu pozornosti, kolik si ani nezaslouží. V drtivé většině případů ale ona slavná tvůrčí krize podle mě není nic jiného než odpor psát. Nechuť přemoci se a vlákno příběhu najít tím, že na něm prostě začnu pracovat. Ručně. Ne žádným dumáním a filozofováním. Chce se po nás úsilí. A my bychom přitom vážně jenom chtěli zírat do té zdi a byli osvíceni Bohem, ach jo.
Na mě kupříkladu tvůrčí krize vždy zákonitě doléhá, když mám napsat nějakou urgentní recenzi. Když už není zbytí, sednu si k papíru s tím, že zkusím dát dohromady aspoň pár poznámek. Někdy pak ale uběhne hodina, dvě a já ke svému podivení zjišťuji, že už mám vlastně celý hrubý text. Kdybych si ale k tomu papíru nesedla, další dny až týdny bych si jenom zoufala, jak mě nic nenapadá a jakou hroznou tvůrčí krizi já chudinka mám.
Zkuste se podívat na vaše minulé tvůrčí krize. Nepřekonali jste je náhodou taky právě samotným psaním? Zkuste se podívat i na vaše minulá díla. Vsadím se, že v nich naleznete pasáže, které původně nebyly vůbec v plánu. Na světlo se ale prodraly právě čirým aktem psaním. Nevymysleli jste je, zkrátka se samy napsaly. A jak tedy najít onu ztracenou linii vyprávění, jak nakopnout vyschlou tvůrčí mízu? Pište! Tak prosté to je. Ale ani o píď lehčí.
Koukám, že mám špatnou tvůrčí krizi... Nápadů, že o ně člověk zakopává, ale ať se snažím sebevíc, nejde mi je vyjádřit slovy tak, abych s tím byla spokojená. A že se opravdu snažím!
OdpovědětVymazat