Čemu věnovat první článek? Hodilo by se začít tím nejpodstatnějším, co provází prakticky všechny dlouho píšící - tvůrčí krizí. Tvůrčí krizí to ale nikdy nezačíná a tvůrčí krizí to už vůbec nikdy nekončí. Tvůrčí krize je jev pro spisovatele tak typický a častý, že by se o ní mohl rovnou napsat celý nový Illias a Odysseia nebo něco podobného. Život spisovatele vlastně ani není psaní, jako dlouhá tvůrčí krize sem tam přerušená záchvatovými záblesky psaní. O tvůrčí krizi toho bude ještě napsána spousta a spousta v dalších zápiscích. Co takhle raději začít trochu netradičně? Třeba tím, co při tvůrčím procesu pít. No vážně! Desatero zaručených rad na psaní vám dá každá průměrná příručka tvůrčího psaní, nebo za několik stovek vám to řeknou cizí lidé na kurzu. Proč vám nikdo z nich nedá taky radu ohledně správného pití, ha!? Je přitom všeobecně známo, že dřív vydržíte dlouhou dobu bez jídla než bez pití. Kdepak. Nepít nezkoušejte. Asi byste toho moc poté už nenapsali. Pijte. A tady se už konečně (bez kurzovného) dozvíte, co.
Taková ta představa spisovatele s cigaretou v puse a sklenkou vína v ruce je sice romantická, ale do reality často těžko převeditelná. Což o to. Pokud vám nevadí kouřit ve vaší pracovní místnosti a celou ji nechat načichnout cigaretovým kouřem, je to vaše věc. Pokud v té samé místností pak i spíte, a pořád vám to nevadí, taky je to váš boj žít permanentně obklopeni hospodským odérem. Ať už kuřáci ale jste nebo nejste, přiznejme si, že kouřit v domácích prostorech je skutečně nepraktické. O kouření se tu ale teď nebavíme. Vraťme se k té sklenici vína. Zvolit tedy můžete samozřejmě i pivní nebo destilátovou variantu. Už jste ale někdy viděli v knížce "Kdo je kdo" spisovatele se zářivýma očima a červenými tvářemi u psacího stroje a napěněného krýglu? Nevybavuju si ani, že bych podobně zobrazeného viděla Haška. Druhou možnost zase raději nechme do baru a notorickým alkoholikům. Vy jste spisovatelé. Trochu úrovně, sakra! Trochu méně klišé dícího, že co spisovatel, to alkoholik. Tyhle srandy nechte prokletým básníkům, beatníkům a jiným rozhněvaným mladým mužům. Protože všichni tuhle otřepanou spisovatelskou proprietu známe. Zkoušeli jste ale někdy psát opravdu nalití? Asi to moc nešlo, co?
Což o to. Pokud vyloženě prahnete po literárním experimentu, jděte do toho. Myšlenky se vám ve stavu opilém pohrnou na papír plným tryskem a napíšete zajímavé kusy, které byste ve stavu střízlivém nikdy nenapsali. Já sama jsme takhle stvořila dvě pozoruhodné věci a jednu z nich bych dokonce považovala za položku z mého soukromého best of (ach, škoda, že ji ve snaze zůstat anonymní nemůžu zveřejnit). Bavíme se tu ale pouze o psaní v experimentálních vodách. Pokud si myslíte, že se ztřískáte a v opojném stavu pak budete pokračovat ve tvoření vašeho velkého románu, jste na omylu. Na další den se možná vzniklému útvaru zasmějete, ale dále vás čeká spíš spousta přepisování než nohy na stole a vědomí, jak krásně jste ve své práci pokročili. Nebo možná ne. Možná jste stejně geniální jako svého času Stephen King a dokážete napsat dost smysluplnou věc. V tom případě jste ale pouze na cestě do pekel a stane se vám přesně to, co se stalo Kingovi. Budete schopni psát jenom opilí. Jste-li jenom víkendoví pisatelé, nemusí to být tragické. V jiném případě se ale tomu říká závislost. To už jsme ale trochu postoupili. Zatím prostě jenom rádi zasedáte ke klávesnici či papíru se sklenkou vína. Malé množství alkoholu může být fajn. Lhala bych, kdyby říkala, že já to nikdy nedělám. Přesto jsem ale pochopila a vám také dobře poradím, že nic se nevyrovná psaní s křišťálově čistou hlavou. Věřte mi. Pokud máte neodolatelnou touhu provětrat si hlavu alkoholovým dýchánkem, nikdo vám nebrání. Jděte do baru nebo do klubu. Nepište ale. Pokud to se psaním myslíte vážně.
Co tedy pít jiného? Mým favoritem číslo jedna je samozřejmě čaj. Zelený čaj, abychom si rozuměli, protože žádný jiný čaj neuznávám. Výjimkami je pouze čaj mátový, když mi je blbě, a čaj průduškový, když na mě něco leze. Ve stavu nevolnosti a nemoci ale obvykle psací editor neotvírám. Takže zelený čaj. Šampión mezi čaji. Každý jiný čaj vedle něho chutná jako ohřátá obarvená voda. Nic se nevyrovná trpké chuti zeleného čajovníku. Můj vztah je k němu tak vřelý a dlouhý, že si už ani nepamatuju, kdy jsem jeho kouzlu propadla. Bylo to už dávno, v mlhavé minulosti dětství. Vy pijte čaj, jaký chcete. Ale teplá tekutina rozhodně podporuje psaní více než tekutina studená. Kvůli své pomalejší konzumaci vydrží déle. Dává větší pocit útulnosti, a to není vůbec špatný pocit, když přijde na psaní. Někdo možná raději kafe. Takové rady se od zapřísáhlého anti-kafaře ale nedočkáte. Zvyšuje vám to tlak, rozleptává žaludek a tak podobně, víme. Přesto nemůžu říct, že bych kafe jako prostředek ke kýženému psacímu výsledku nikdy nezneužila. Někde jsem přečetla, že David Lynch si při tvůrčím procesu ujížděl na dávkách cukru a kafe. Když mi teklo do bot a chtěla jsem do jedné soutěže dopsat několikastránkovou povídku za brutální třídenní termín, udělala jsem si hrnek silného kafe a přidala pořádnou porci cukru. Blbě mi z toho bylo ještě na druhý den, ale prostředek splnil svůj účel. Do rána jsem byla čilá a dostala jsem ze sebe skoro víc stránek než za celý rok. Úchvatné. Jestli si takhle chcete ruinovat organismus, je vaše volba. Když už musí být kofein, tak přece jenom dávám přednost energetickému nápoji. Ano, je to podobné svinstvo. Také jsem dřív byla velký odpůrce. Výjimečně to ale neuškodí. Po energiťáku jste lehoučcí, prsty vám jenom víří po klávesnici, vaše mysl je jedna čistá vize. Tak to vidím já. A energiťák má konkrétně na mě mnohem pozitivnější vliv než odporné kafe. Ne nadarmo jsem u psaní tohoto článku spotřebovala plechovku Semtexu s příchutí šampaňského! Snad ve mně něco energie ještě zbylo, protože bych ji ráda spálila i při následném přepisování/revidování mé knihy.
Pokud jste dočetli až sem, gratuluji vám, protože konečně víte, co máte a nemáte pít. Zároveň to ale asi znamená, že zase plýtváte časem a hodně prokrastinujete! Prokrastinujte ještě chvíli dál a do komentářů napište, jaké pití uvolňuje literární múzy vám. Anebo ne a jděte už konečně psát!
Žádné komentáře:
Okomentovat