Tolik hysterie ale snad ani není třeba. O žádné překvapení se koneckonců nejedná, o blížícím se závěru jsem věděla. A co si budeme povídat. Taky jsem to mohla od mého hrubého finiše, dokončit stokrát. Jestliže jsem se ale se samotnou knihou párala kolem dvou let, dva měsíce jsou pohádka. Dva měsíce jsou myslím zcela adekvátní k mé bídné psací bilanci.Takže halelujá, aspoň to šampíčko!
Poprvé zažívám ten pocit jít večer ven a nemít žádné výčitky, že jsem psaní onoho dne zase moc nedala. Protože jsem lehce obsesivní pedant a vždycky mi tohle dělalo problémy. A bylo vlastně úplně jedno, kolik jsem toho dne napsala. Protože knížku jsem pořád hotovou neměla... Dnes mě ta myšlenka napadla už automaticky. S božským klidem jsem ji poprvé zavrhla. Protože já už hotovo mám a můžu jít dnes ven s křišťálově čistým svědomím, že si zase dopřávám odměny za nic.
Nejvíc mě těší ale ta symbolika. Že jsem dokončila právě dnes. Od nového roku jsem sice psala podle plánu, ale že skončím zrovna dnes jsem naplánované neměla. K takovému milému zjištění jsme došla vlastně teprve včera. A opravdu mám radost, že jsem svůj debut dokončila zrovna v dnešní krasný sluneční den (s nádhernou hvězdnou nocí), v den svých narozenin. Teď si dávám dva dny pauzu a bitva může poté pokračovat dál. Tenhle rok to už musí vyjít. Všechno.
A vůbec, já dokončila knížku!
Žádné komentáře:
Okomentovat