#11: První zpráva z vydavatelství

Můj milý internetový deníčku,

ještěže tě mám. V poslední době se totiž věci už nějak hnou dopředu a já nevím, komu jinému bych se svěřila. Jsem totiž tak trochu tajnůstkář a myslím si, že když budu mlčet, všechno dopadne dobře. Ale jen uvaž, že zatím se mi to docela plní, poslouchej: V sobotu jsem konečně poslala na ukázku pár stran mého rukopisu do vydavatelství. Budu psát nekonkrétně, protože asi chápeš, že pokud to má opravdu vyjít, takové detaily se asi nemají pouštět ven. Můj další plán byl následující:

1.) dopsat ztracenou kapitolu, viz příspěvek minulý
2.) udělat ještě jednu, KONEČNOU revizi, která by všechny možné chyby a nedostatky minimalizovala na menší než nejmenší minimum
3.) snažit se nedostávat infarkt při každodenním otevírání schránky (popravdě jsem si naplánovala, že si ji tentokrát nebudu otevírat asi tak dvacetkrát za den, jak jsem zvyklá, ale pro klid duši plně postačí dvakrát. Tolik infarktů denně je moc i na mé silné srdce, to musíš uznat.)

Počítala jsem, že budu mít dost času, než se mi ozvou (jestli se mi ozvou), a proto jsem se připravovala na nadcházející poslední pročtení. Já vím, že jsem ho už měla za sebou, ale znáš nás nespokojené spisovatele. Hlavně já trpím maniakálním puntičkářstvím a protože jsem skutečně počítala, že čekat budu dlouho, "poslední revizi" jsem dala asi tak na 80%, ne na mých běžných 250%.

Přepočítala jsem se.

Hned o dva dny později mi přišla pobídka k poslání rukopisu celého. Přežila jsem ji i bez jakéhokoliv nervového šoku, protože tak rychle jsem to opravdu nečekala. Jestli se směješ, tak se směj směle dál. Dobře mi tak! Většinu dne jsem tedy věnovala poslední, rozhodně ne 250% revizi, a byla jsem pekelně naštvaná. Samozřejmě že na sebe! Já vím, že pokud moje první knížka má to v sobě, snad vydavatele neodradí pár vět se špatně postavenými slovy. Zároveň vím, že pokud to v sobě nemá, pak je i dokonalá řemeslnická stránka k ničemu. Obecně bude určitě třeba několik úprav, pokud mi všechno klapne. Ale i přesto... Jsem hrozná! Ale pokud bude další odpověď zamítavá, aspoň už budu informovaná pro příště. SNAD! Jsem totiž nepoučitelná. Tohle mohla být moje životní šance, a proto, jakožto člověk už konečně nabírající nějaké reálné zkušenosti, všem dalším spisovatelům posílám první radu: Pokud si nejste s rukopisem na 100% 250% jistý, žádné ukázky neposílejte!

Víš, co deníčku? Mám ale pro ostatní píšící i jednu špatnou zprávu... Mám totiž takový dojem, že být byť jednom na 100% spokojení se svým dílem, je absolutně nemožné. Nakonec je to tedy asi jedno a podobný osud by mě potkal, i kdybych si knížku ještě padesátkrát pročetla. Proto jsem tedy na tlačítko k zaslání rukopisu přece jenom klikla a nechala vše v rukou vyšších sil. Ať se stane, co se má stát. Některé věci nejsou už v našich rukou.

A abych nezapomněla, milý deníčku, asi jsem docela šťastná. Docela, protože víš kolem a kolem to fakt není sranda. Taky mám tu blbou vlastnost, že si na úspěch hodně rychle zvykám a všechno mi už připadá jako samozřejmost. Protože ono to vážně takový malý úspěch je. Já nevím. Třeba se tak rychle ozývají každému, kdo má podle ukázek jakous takous úroveň a gramaticky taky není úplně blbý, nemám žádné další zkušenosti. Třeba to vážně nic neznamená a budu se muset připravit na potupné odmítnutí. Ale víš co. I na to jsem připravená. Všechno je to pro mě hlavně velká zkušenost a jsem za ni vděčná.

Tak na mě jenom dál mysli,

tvá XX.

PS: Jo, a ta ztracená kapitola, tak to jsem ráda, že už nic psát nemusím, hi hi hi. Nakonec tam ani tolik nechybí!