Asi jedna z nejčastějších otázek mladých spisovatelů. Protože nikdo samozřejmě nepíšeme pro peníze, ale pokud si můžeme psaním opravdu vydělávat, proč bychom proti tomu něco namítali? Jak si (ne)můžete vydělat jako aspoň průměrně dobří autoři, vám snad jednou povím ze své vlastní zkušenosti. Nemusíme ale hned myslet na mety nejvyšší. První si můžeme vydělávat i kancelářskou prací. Protože tou se určitého obnosu peněz opravdu dosáhnout dá. Jen to zdaleka není tak růžové, jak to vypadá.
Tedy abychom si upřesnili pojmy: Obecně, psaním se opravdu uživit dá a říká se tomu novinařina. Každý na to ale nemá školu a každý na to hlavně nemá nervy (a řidičák!) Spisovatel je ostatně tvor spíše introvertní a novinařina (myslím tu skutečnou, ne tu rádoby) je dle mého vysoce extrovertní disciplína. Proto je podle mě naprosto pochopitelné, že někteří z vás až tak daleko nemyslí a zkrátka by třeba jenom psali občasné články na web či do tištěného média a dostávali za to nějaký peníz. Někdy se tomu říká asi copywriting, ale já tohle slovo tak nějak nesnesu a ani ho neužívám. Zcela bez prominutí, dneska si na "kopíka" hraje kdejaký debil. Ne vážně. Když pročítám určité nabídky, udivuje mě, až jaká individua si se svou znalostí pravopisu a úrovně psaní, která bije do očí i při několika málo řádcích, chtějí za svou práci dostávat honorář. Žel některým nadřízeným to asi nevadí, ale to už není moje, ani vaše starost. Vy zkrátka docela psát umíte a chcete být občas za tento dar (i prokletí) finančně ohodnoceni. A to skutečně můžete i bez příslušnosti k interní redakci některého z magazínů.
Řeknu vám teď ale onen zádrhel: Tohle to psaní na volné noze má totiž jednu velkou nevýhodu. Budou totiž situace, a takové vlastně budou po většinu času, kdy se vám do psaní vůbec nebude chtít. Budete nemocní. Budete psychicky rozrušení. Nebudete mít zkrátka vůbec ke psaní náladu. A je rozdíl, když za takových stavů automaticky pípáte zboží u kasy, nebo zalíváte šéfovi kafe, a když máte psát. Mluvíme tu totiž o kreativní činnosti, kterou nelze na sto procent vykonávat za určitých podmínek. Nevím teda, jak jste na tom vy, ale konkrétně mně mnohdy stačí malé vykolejení, abych byla absolutně neschopná napsat ten nejmenší článek. A když máte domluvené kšefty, máte i určité termíny, do kterých je musíte splnit. Jeden den plánovaný článek nenapíšete, utěšujete se tím, že ještě máte čas a odložíte ho na den druhý. To už se na vás valí ale další píšící povinnosti. A pak další. A aniž si to uvědomíte, už jste zajatí ve velkém kruhu nestíhání a odkládání. Z nestíhání plyne stres, z odkládání nespokojenost se sebou samým. Všechno to velice pěkně popsal už Petr Ludwig v Konci prokrastinace. Navíc když se budete chtít opravdu tak nějak uživit, budete muset brát i nabídky, které byste normálně nevzali. Budete psát o tématech, které vás ve skutečnosti vůbec nezajímají, a budete psát věci, které se třeba budou míjet s vaším vlastním přesvědčením. Takové psací pozici obvykle říkám writing bitch a především v začátcích vám asi nezbude nic jiného, než se opravdu v děvku sem tam proměnit. To všechno vám může přidávat na pocitu marnosti a plýtvání schopností na zbytečných věcech. Čas, který byste mohli věnovat práci na knize, totiž budete věnovat právě takovým článkům. Milionkrát pak budete mít pokušení se na všechno vybodnout a vážně jít radši pípat ke kase. Musíte se také připravit na to, že vaše finanční situace bude značně nestabilní, a zatímco jeden měsíc můžete inkasovat pěkně peníze, další to bude bída a mizérie. To je naprosto normální stav.
Když se ale přes všechny překážky prokoušete a nenecháte se zastavit zádrhely, které budou neustále přicházet, skutečně si lze plnit svůj sen a za trochu slov pospojovaných ve věty si skutečně vydělávat. Samozřejmě ještě předtím než konečně vydáte svůj velký debut, stanete se slavnou a uznávanou spisovatelskou stár a budete dostávat tisíce jenom za to, že se ukážete na akci u příležitosti křestu kalendáře Ornelly Štikové, tak určitě!
V příštích příspěvcích vám dále poradím, jaké konkrétní možnosti v profesionálním psaní máte. (A také třeba to, jak bojovat s onou prokrastinací a nechutí. Pokud to konečně zjistím, ha ha!)
Žádné komentáře:
Okomentovat