("Šuplíkové psaní" mi je stejně záhadou. Asi protože mám sama psaní nad hlavu a na luxus jako psaní do šuplíku mi už nezbývá sil a času. Asi protože nevidím smysl psát věci bez dalšího záměru. Nebo to prostě jenom nechápu.)
A nemluvím o tom, že si ve svém volném čase sem tam napíšete povídku, se kterou nemáte žádné další ambice. Mluvím tu o lidech, kterým se v šuplíku válí rovnou i několik dokončených románů. Protože takoví vážně existují! A já tomu nerozumím. Jsem asi zkrátka člověk, který používá knihy jako prostředek, jak rozšířit své myšlenky. Chci oslovit lidi a chci se nějakým způsobem zapsat do dějin, i když to v konečném výsledku nemusí znamenat vůbec nic. Nedokážu si představit, že bych obětovala hromadu času pro nic. Touha poslat své dílo do světa, i kdyby mělo předat své poselství jenom jednomu člověku, je pro mě základ spisovatelství. Vraťme se ale ještě k lidem, kteří schovávají po zásuvkách (možné) poklady.
Když jich zeptáte, proč se nepokusí některou ze svých knih vydat, dostane se vám odpovědi: "Haha. A kdo by mi to asi vydal? Nejsem žádný idealista. Snad si nemyslíš, že na mě někde čekají." Každá literární soutěž je pro takové lidi debilní, blog je pro děcka, ten si zásadně nepíšou, každý mladý spisovatel, který to dokázal, vlastně vůbec neuměl psát a vůbec nikdo okolo neumí psát, jenom oni, přestože nikdy nikomu neukázali byť jen čárku ze své tvorby. A nejsmutnější je, že tito autoři, kteří se nikdy o nic nepokusili, mají i ty největší tendence podobným způsobem srážet ostatní. Obecně je naše zapadlá zemička nakažena nepřející náladou. Je dobře známo, že úspěch je u nás v očích masy skoro trestným činem a za odvahu a snahu vydat se jiným směrem než stádo se vám dostává výsměchu. Přinejlepším. Kdyby tedy podobné, sebevědomí srážející řeči vedli někteří z obyčejných ovčanů, nedivila bych se. Mrzí mě ale, že jsou to nejvíc sami spoluspisovatelé. Místo sebedůvěry a vzájemné podpory se člověk setká spíše s výmluvami a podkopáváním nohou.
A víte co? Něco vám řeknu. Oni mají pravdu. Opravdu nikdy neuspějí, stejně jako vy, pokud podlehnete takovým řečem. Doba možná je pro umělce těžší, ale ještě nakažlivější je vlna naší malosti a podceňování. Každý ale nějak začínal. Všichni úspěšní spisovatelé stáli kdysi na stejné startovní čáře jako vy. Rozdíl je ten, že se vůbec pokusili vyběhnout. Taková ta klasická rovnice vítězů a poražených: Postavte vedle sebe stovku spisovatelů. Opravdový talent bude mít polovina z nich. Uspěje ale jenom jeden. Jak je to možné, když mělo čtyřicet devět dalších podobné schopnostní předpoklady? Jednoduše. Protože ten jediný v ně skutečně věřil. Ten jediný to nevzdal po pár neúspěších, vytrval ve svém přesvědčení a nenechal se odradit řečmi okolí. A není to jenom laciná poučka z laciné motivační příručky. Jen se kolem sebe rozhlédněte. Vezměte si pár příkladů ze svého vlastního života. Přesně tak to funguje. Všichni máme na začátku stejné podmínky a nemluvím teď jenom o spisovatelství. Liší se už pouze to, jak s nimi dokážeme naložit, jak vytrváme a nevzdáme se. To jsou fakta, žádná senzační Tajemství a Kouzla a jiné slátaniny. A pokud umíte psát, ale ještě před startem vedete poraženecké kecy viz výše, nikdy neuspějete. To si pamatujte. A můžete psát líp než Steinbeck, Dostojevskij a Remarque dohromady. Neuspějete.
Ale možná jsou vaše pochyby správné. Možná opravdu nejste dobří. Co to ale první zjistit? Co se o to první několikrát pokusit a teprve pak se nadobro profesionální dráhy spisovatele nadobro vzdát? Zkuste to! Pokud je psaní vaší vášní, neberte ho jenom jako koníček. Nepište jenom do šuplíku! Buďte spisovateli! Je mi líto, že stále řidčeji potkávám lidi, kteří by to o sobě hrdě prohlašovali. A nezáleží vůbec na tom, čím se živíte doopravdy. Doplňujte si třeba regály v supermarketu, nebo sbírejte odpadky v parku, ale až se vás jednoho dne zeptají, co děláte, řekněte, že jste spisovatelem. Protože to je vaše skutečné povolání. Jedině s takovým postojem budete moci skutečně něčeho dosáhnout. Pryč se skromností a přízemností. Pište, všude říkejte, že píšete a berte to smrtelně vážně! Pište stejně jako dýcháte. Jinak to hned teď vzdejte.
 |
| Jak už řekl Miller: Přestaňte přemýšlet o tom, že budete spisovatel. Prostě se jím staňte. |
Žádné komentáře:
Okomentovat