neděle 13. července 2014

#26: Chaos je mým pořádkem

Já a píšící rituály - ošemetná otázka. Obecně mám totiž velký problém s denními rituály. Za svou rutinu bych proto asi nazvala jenom permanentní chaos. I to je svým způsobem rituál. Stačí když začnu u pravidelnosti psaní. V mém případě pravidelné nepravidelnosti. Snažím se s tím bojovat, čtu všechny ty publikace o konci prokrastinace, chvíli na začátku roku se dokonce dalo říct, že vše úspěšně zvládám (ostatně za zdárné dokončení revize vděčím právě knize). Víte ale co? Nezvládám to. Rozvržení času a sil je stále mým velkým Goliášem a já jsem David ještě pořád malý, setrvávající v pozici, v níž ho zvěčnil Michelangelo. Odhodlání tam je, ale vystřelení z praku nulové.

Na druhou stranu s tím ale ani nechci bojovat. Na druhou stranu jsem i příznivec jakési zvrácené teorie, že psaní je z velké části právě o tomto nepsaní. Nutit se k činnosti a snažit se dodržovat časové přihrádky a frekvence mi přijde jako paradox ke svobodné umělecké disciplíně, jakou by psaní přece mělo být. Obecně nesnáším jakákoliv pravidla a omezení. Když vám píšu své rady nebo rady jiných, už zkušenějších spisovatelů, můžete si je vzít k srdci. Někomu skutečně otevřou oči a ukáží jim východisko z neřešitelné situace, do níž se svým psaním mohli sklouznout. Stejně tak ale máte plné právo se mnou či s jinými nesouhlasit a myslet si pravý opak. O tom to je. Že neexistují žádná univerzální pravidlo, jak správně by se mělo psát. A asi to je ten důvod, proč psaní tolik miluji.

Z těchto všech důvodů se vám tedy nesvěřím se svými pisatelskými rituály, protože takové ani neexistují. Řekněme, ale že by se našlo pár věcí, které mé psaní provází častěji než ostatní. Ráda kupříkladu píšu na balkóně. Vzhledem k tomu, že je tato aktivita omezena ročním obdobím, bych se mohla považovat ze druh letního spisovatele. Je to ale vážně skvělé prostředí ke tvoření nových myšlenek a třídění těch starých. Člověk není izolován mezi čtyřmi stěnami a v blízkém kontaktu s okolním světem a všemi jeho zvuky si připadá více jako tvor žijící a ne zachmuřený podivín před obrazovkou, když je venku přece tolik krásné. (...) (...) A fajn, taky tam nechytám internet, ehm. (Obecně miluji všechna místa, která nejsou online, ale to je zase na jiné povídání.)

Oproti tomu se mi moc nedaří psát v pokoji, a když už, preferuji noční část dne. U svého stolu se navíc musím uchylovat ke starým rituálům a zapalovat svíčku, protože mi nesvítí lampička a zásuvka je u stolu jenom jedna. Což ale vůbec není špatný rituál, když nad tím přemýšlím! Každé psaní zahajuji hrnkem zeleného čaje. Pro balkónové psaní si v časech podzimu dělám čaj rovnou do termosky. Psát potřebuji bez přítomnosti jiného člověka. Někdo to už řekl přede mnou, ale psaní je totiž hlavně osamělá činnost. Hudbu si pouštím pouze doma při psaní hrubých verzí a je to nejčastěji buď ta, která mě k tomu a tomu námětu inspirovala, klasika nebo čistě jenom náhodný random. Tvoření nových souvětí mi pak lépe odsýpá. Během revize zato potřebuji klid na soustředění a taky abych se slyšela, když si napsané věci pološeptem předčítám.

Chci věřit, že jednoho dne budu skutečně uznávaná spisovatelka, kterou psaní bude živit, a tak psací rituály do svého života opravdu zavedu. Dokonce třeba vstanu v osm…, dobře, to je blbost, tak aspoň v deset, udělám si čaj a opravdu strávím nějaký delší nepřerušovaný čas psaním. Pak si udělám přestávku a malé tvůrčí kolečko si dám ještě večer. Naučím se to tak dělat každodenně s výjimkou víkendů jako jedinou připomínkou na pochmurný život pracujícího lidu. Něco vám ale řeknu: nemyslím si, že by to skutečně někdy mohla být pravda. Myslím, že i v těch nejlepších letech mé kariéry by to bylo pořád to stejné pojednání o chaosu. Výjimkou ale bude, že v této utopické budoucnosti budu mít prachy, což bude nežnou záplatou na rty mého věčně ustaraného a tyranského svědomí. A tak to má být. 

Pište, jak chcete, a kašlete na rozvrhy. Psaní není povinná školní docházka.
Vstávat! Je před námi další krásný den, ve kterém budeme tvořit dějiny a psát poselství pro příští generace! Ne... Takhle to u mě opravdu nechodí.

To be continued: Ne všichni naštěstí byli tak nesvědomití, a proto se příště podíváme na denní rituály slavnějších kolegů. V komentářích se můžete pochlubit také s vašimi rituály.

Žádné komentáře:

Okomentovat