#30: James Foley - hledač odpovědí, jehož oběť nesmí přijít nazmar

 "A lot of questions, no answers." (Twitter Jamese Foleyho)

Nikdy bych si nepomyslela, že do svého spisovatelského blogu budu psát o něčem tragičtějším, než může být absolutní shození mého díla, či rovnou absolutní nemožnost ho vydat. Už vůbec nebylo mým záměrem sem tahat politiku. Mám až dost vyhraněné názory na dění kolem sebe, ale od své tvorby se je snažím oddělovat. Umění a politika by se zkrátka neměly příliš míchat.

Situaci na Blízkém Východě se mi ještě donedávna dařilo úspěšně ignorovat. Netýkala se mě, tak proč bych se měla starat? Co si pamatuji, špatné věci se tam kvůli náboženskému přesvědčení děly odjakživa. O těch nejaktuálnějších se ke mně dostávaly sem tam kusé informace, mluvící o řádění jakéhosi IS. Nic, co by mě vzrušilo. Pak se ale stala ta věc s Jamesem Foleyem. Původně jsem si zdařile nevšímala ani této události. Jak jsem jindy vnímavá, občas mám velice důmyslně zastřená čidla, možná je to nějaký podvědomý ochranný reflex. Osud Foleyho si mě ale jakousi náhodou našel. A já si připadala, jako by mě někdo polil kýblem ledové vody.

Zaprvé jsem byla vystrašená, že se takové věci ve světě dějí. Zadruhé naštvaná, že kvůli zvrhlým postojům jiných a bojům mocných platí životem nevinní, v tomto případě žurnalista na volné noze, který nestojí ani za jednou svrženou bombou či lidskou ztrátou. Zatřetí rozčarovaná, že se tak stalo naprosto obscénním způsobem, v podobě reality show servírované až do našich obýváků. A my jako hloupé ovečky na to ještě klikali. Já necenzurované video neviděla a ani to nemám v plánu. Jsem skutečně znechucená, že člověka, který byl vinen snad jenom tím, že chtěl vědět a chtěl lidem zprostředkovat pravdu, odpraví ze světa takovou cestou a ještě ho donutí před smrtí pronést jako poslední slova propagandistické lži. Co mu předtím asi museli naslibovat? Čím mu vyhrožovali? Jaké byly vůbec jeho poslední myšlenky? Žil snad až do poslední chvíle v naději, že ho přece jenom propustí na svobodu? Otázky, na které snad ani nechci znát odpověď.

Osobně jsem ho samozřejmě neznala, ale myslím, že pár vzpomínkových článků jeho kolegů a přátel mluví za vše. Skromný, stále usměvavý muž s nadáním povzbuzovat všechny okolo. Novinář, který místo na své ego, myslel na trpící lidi, již během své cesty potkával. Ani po prvním zajetí v roce 2011 se nevzdal a znovu šel riskovat svou kůži. Tolik mu leželo na srdci dobro ostatních a tolik chtěl ostatním ukazovat skutečnost. Měl zkrátka své přesvědčení a poslání, za což mu patří všechna čest.

A myslím, že tenhle článek sem skutečně patří. Jim Foley byl v podstatě jedním z nás, jen své psaní využíval jiným způsobem. Jsem přesvědčená, že jednoho dne by z něho byl vynikající spisovatel. Chtěl ukázat, co špatného se ve světě děje a snad i trochu napomoci jeho nápravě. Můžete namítnout, že to byla sysifovská práce ve společnosti, která si zakládá na záměrném nezájmu a zavírání očí před skutečností. Můžete namítnout, že za ztrátu života obscénní vraždou v přímém přenosu to ani nemělo cenu. Já už ale teď chápu, že stejně jako byla jeho smrt zbytečná, tak i zbytečná nebyla, protože mnoha lidem konečně otevřela oči. Přinutila je zajímat se. Příkladem za všechny koneckonců může být autorka tohoto článku. Chm... Paradoxně se tak vlastně splnilo Foleyho přání ostatním pravdu ukázat. Osud má důmyslné a kruté způsoby, jak plnit naše přání.

Ale zkusme mu ho plnit i nadále. Ať je jeho příběh pro nás inspirací. Nenabádám vás, ať se z vás teď stanou váleční reportéři. Osobnost Jamese Foleyho nám může být příkladem napříč celým spektrem života. Nezavírejte oči před děním ve světě. Zajímejte se, jak můžete pomoci i na dálku. Brojte proti nenávisti a předsudkům. Nebuďte součástí nepřemýšlejícího stádia, které jenom opakuje dogmata nastolená staletími. Stůjte si za svým přesvědčením a nebojte se bránit pravdu a dobro. A mluvím konkrétně na vás spisovatelé - vy se svým psaním máte velkou moc oslovovat davy. Využijte ji.

Fráze plné klišé - může vás napadnout - podle kterých ale stále nežijeme. Všichni jsme přitom malými dílky obří skládačky a k nějakému posunu k lepšímu může dojít jedině, když začneme první u sebe. Teď. Oběť JF byla velká, ale dokažme, že ne zbytečná.

Koho by příběh Jamese Foleyho dále zajímal, zde je stránka, kterou založila jeho rodina, když byl zajatý. Nyní funguje jako nadace, jež si klade za cíl pomáhat rodinám unesených žurnalistů, zlepšit komunikaci s vládou, více chránit novináře v ohrožených částech světa a přispět na vzdělání mládeže. Pokud vyjde některá z mých knížek a dostane se mi za ní i vcelku slušné finanční odměny, já sama jsem rozhodnutá přispět.


PS: Zatímco jsem měla rozpracovaný tento článek, vrazi z ISIS bohužel popravili i dalšího novináře, Stevena Sotloffa... Hold vzdávám i jeho památce.