Pracujte jako otroci, rozkazujte jako králové, TVOŘTE JAKO BOHOVÉ.
A teď se zase snesme zpátky na zem. Musím se vám totiž pochlubit, co za kus idiota jsem. Na konci minulého příspěvku jsem se chvástala, jak se chytnu další šance a svůj dokončený (střídavě milovaný a nenáviděný, momentálně hlavně to druhé) debut pošlu do literární soutěže Knižního klubu. Když jsem si prohlížela vítěze minulé a jejich témata, bylo mi jasné, že nebudu mít absolutně žádnou šanci (což neznamená, že bych si za svým dílem nestála, nebo se nějak schválně vůči ostatním pokořovala, to je jen střízlivé konstatování faktu), ale proč to nezkusit? Když není co ztratit a můžete jenom získat? Když jsem se o soutěži dozvěděla dříve v roce, samozřejmě jsem účast opovržlivě zavrhovala s tím, že do té doby budu mít už dávno smlouvu u jiného vydavatelství, tak dlouho fakt čekat nebudu, tse. Jak jsem si na konci roku ráda vzpomněla!
Ještě v prvních prosincových dnech mě chytaly myšlenkové šoky, kdy jsem sebou vždy trhla, stočila ustrašený pohled na kalendář a říkala si: "No jasně, ta soutěž! Uf, zatím všechno stíhám, v pohodě. Deadline je konec roku, času ještě dost." Tak určitě. Byl poslední prosincový týden, kdy jsem pravidelně vedla rozhovory se sebou: "Ta soutěž!" "Vím o tom, vím o tom!" "Super, tak to hlavně nezapomeň odeslat." "Ha ha ha, nezapomenu! To už teda fakt ne." Dokonce (!) jsem si někdy 29. prosince k tomu sedla (!!) a už jsem to chtěla odeslat (!!!). Něco mě ale vyrušilo, tak jsem to opět nechala na později - času dost. Když se vrátím ještě o pár dnů dřív, vlastně jsem opravdu měla v plánu rukopis symbolicky zaslat den před Štědrým dnem! Ale bylo už něco po půlnoci, už jsem ani nevěděla, jak jsem se jmenuju, jak jsem byla zase mimo z editování jiného článku, a po rozumné úvaze jsem to nechala na jindy.
Jak jsem měla soutěž všechny předchozí dny neustále na paměti, 31. a možná i den předtím jsem měla ale mysl křišťálově čistou. Nic mě netížilo. Nic jsem nemusela dělat. Vůbec jsem neměla poslat nějaký zpropadený rukopis do jedné soutěže! O půlnoci jsem jsem si zase potěšeně cucala svůj sekt, stála v mrazu noci a kochala se pohledem na zimní krajinu, kterou prosvěcovaly gejzíry ohňostrojů, požitkářsky jsem filozofovala nad novým rokem a svými dalšími plány a byla jsem prostě úplně klidná. Vůbec jsem neměla těžkou hlavu z toho, že jsem něco zapomněla poslat! Bylo asi patnáct minut po půlnoci, když jsem pak po svém novoročním rozjímání a s ještě nedopitým sektem scházela schody, a tam se to stalo. Všechno se mi připomnělo v podobě pořádně rány přímo do mého obličeje. Au! Naprosto mě to zmrazilo na místě. Ani nemůžu popsat, co přesně jsem v tu chvíli cítila.
Vím, že jsem si několik dnů předtím o soutěži udělala jasný obrázek a realisticky jsem posoudila mé (ne)možnosti vyhrát. Přesto jsem nemohla uvěřit, že vážně jsem na to zapomněla. Zase. Nevěděla jsem, jestli mám cítit strašnou lítost, strašně znechucení sama nad sebou, nebo všechno a ještě víc naráz. Říkala jsem si, že to už snad ani nemůže být možné, že se proti mně snad už musely spiknout nějaké vyšší síly, nebo jsem prostě jenom úplný dement zralý na léčení.
Fajn. Zkusím se na to dívat i trochu z jiné stránky, i když se mi tenhle můj alibismus už hnusí. Vyhlašování soutěže by proběhlo až v září, což by mi asi značně znesnadnilo a zabrzdilo mé další vydavatelské pokusy. A vážně jsem asi neměla šanci. Před svědky tu ale slibuji, že další příležitost si už uniknout nenechám. A to není jenom kvůli tomu, že jsem poslední soutěž prošvihla. Je to hlavně kvůli tomu, že soutěž Hledá se autor bestselleru na mé účinkování čeká už tři roky. Takže letos to už konečně rozseknu! A doufám, že mě budete následovat.
K letošnímu tématu (fantasy/sci-fi) sice nemám zrovna kladný vztah, ale možná už je načase střihnout si žánrovou premiéru. Podrobnější pravidla najdete zde. Letos je kupříkladu změna a zúčastnit se můžou blogeři i ti, co své povídky už publikovali na webu, či v časopise. Rozsah je 10-25 NS, deadline 28. února, spoustu času na tvoření - vzhůru do toho!
Fantasy/Sci-fi je přesně můj obor, nicméně účastnit se nemůžu, právě kvůli onomu problému s publikovanými povídkami. Taky mi to přijde neskutečně uhozené, ale co nadělám ...
OdpovědětVymazat