#49: Můj megalomanský plán Plán mé sebevraždy

Po dlouhé době se opět hlásím, a ještě než vám coby správný profík dám rady, jak napsat průvodní dopis nakladatelství, sdělím vám některé další aktualizace ohledně mého ponurého spisovatelského živobytí.

Takže jak jsem řekla, tak jsem absolutně neudělala:

• Nenabídla jsem rukopis dalšímu nakladatelství.
• Dosud jsem nezačala psát novou knihu.

Lichotky na mou osobu posílat nemusíte, sama vím, jak moc schopná a úžasná jsem.

Ale proč si zase jednou píši svůj deníček. Kdyby podobný stav trval nadále, samozřejmě bych se s tím nechlubila. Asi posledních pět dnů ale nejenom úspěšně bojuji se svou prokrastinací (Po kolikáté už!??), ale také mám PLÁN. A ten už j-e-d-e-n c-e-l-ý den plním na výbornou! Takže se pochopitelně potřebuji světu svěřit, jak strašně moc se mi daří a jak schopná a úžasná nakonec stejně přece jenom jsem. Pojďme to ale teď vzít z trochu serióznějšího konce, protože všechny tyhle věci vlastně jsou docela seriózní a já si je moc neužívám.

Takže nejprve, jak se mi dočasně daří porážet prokrastinaci. Už v minulosti mi nejvíce pomáhalo, když jsem si dělala seznamy svých úkolů a postupně si je odškrtávala. Nemusela jsem se tak stresovat, že toho a toho dne musím udělat milión jedna věcí (a z té hrůzy jsem pochopitelně pro jistotu neudělala skoro ani jednu, že ano), všechno jsem měla pěkně rozvržené a hlavně jsem mohla s dmoucí se hrudí pozorovat, jak si jednotlivé položky odškrtávám. Jenže jak se dalo očekávat, po čase jsem začala prokrastinovat i tyto seznamy, až jsem se na ně úplně vykašlala. Právě před několika dny jsem ale narazila na tento skvělý předpřipravený seznam!

Možná si říkáte: "A jaký je v tom rozdíl? Ani tenhle seznam se sám nevyplní!" Je v tom ale velký rozdíl! Aspoň pro ztracený případ mého druhu. Podobných rozvrhů je na internetu spousta, ale tento konkrétní mě opravdu nadchnul svým grafickým vyobrazením. Můžete ho používat jako plánovač malých kroků při plnění větších cílů, nebo, jako ho používám já, jednoduše na rozpis úkolů pro daný den. Důležitá je také konečná odměna za úspěšné splnění všech položek, tedy aspoň já zjistila, že metoda "cukru a biče" na mě obzvláště platí. (Třebaže 'reward' v tomto případě může být chápáno spíše jako určitý zisk nematerialistického původu, to opět záleží na každém, jak tento bod pojme.) Tak jsem si třeba řekla, že pokud své úkoly nesplním, nebudu si moci dát k hokejovému čtvrtfinále pivo, a hned mi to psalo jak o život! Ehm...

A teď k onomu plánu s velkým P. Během usilovného dumání nad všemi možnostmi, co se týče psaní mé druhé knihy, jsem stvořila následující strategii: každý den tři normostrany. Vím, že bych taky rovnou mohla napsat, že jsem si naplánovala sestup do pekla, ale jinak to už nejde. Realita je totiž taková, že neknižních povinností budu mít stále až nad hlavu a nikdy nebudu mít skutečně čas. Respektive vám řeknu, jak to s oním (ne)časem je: Ruku na srdce. Úsloví nemám čas je doopravdy pouze pohodlným alibi pro jednu prachobyčejnou skutečnost, že se nám do něčeho vlastně jenom děsně nechce. Kdyby se nám totiž opravdu chtělo, vždycky si nějaký čas najdeme. I kdyby to znamenalo, že budeme divoce bušit do notebooku během půlhodinové cesty autobusem, nebo že budeme o víkendech psát až do ranního svítání.

Proto můj plán na velké tažení proti té zkurvené resistanci, tomu proklatému stavu spisovatele, kdy psát chcete, víte, že psát dokonce musíte, ale nemůžete. A pokud to nepřekonám teď, tak už NIKDY. Amen.

"Nepíšící spisovatel je příšera dvořící se šílenství" - Už Kafka o takovém stavu věděl své.