#31: Proč publikovat na literárních serverech?

Setkala jsem se už s mnoha autory, kteří si útlocitně hlídali svá dílka a k podobným serverům měli nechuť. Celkem to dokážu pochopit. Stejně tak si ale myslím, že hlavně pro začínající spisovatele jsou literární weby důležitou, skoro až nezbytnou složkou rozvoje. Nemusí to ostatně být hned vaše nejambicióznější útvary, které na netu volně zpřístupníte. Kupříkladu já vždycky publikovala jenom šuplíkové povídky a krátké texty, které neměly ambice být součástí velkého příběhu.

Abych teď nevypadala, jako četný přispěvatel - byla jsem. Začala jsem v roce 2007, nejplodnější období jsem měla v roce 2008. Postupně jsem povídky a krátké literární útvary přestala psát a tudíž klesla i moje aktivita. Respektive absolutně vymizela. Před pár týdny se ale stala zvláštní událost, když jsem z náhlé inspirace stvořila po dlouhé době něco, co nemělo v plánu být knihou. K tomu jsem pocítila strašnou touhu opět si literárně zapublikovat a slyšet jakoukoliv reakci. Znovu jsem tedy zahlásila comeback a zapřísáhla se, že vzniklý text bude mít i své pokračovatele a udělám z toho rovnou celý seriál. Co vám budu povídat... Moje náhle inspirace se opět proměnila v ambici a teď mám akorát námět na další možnou knihu.

Ale ještě pro upřesnění otázky v nadpisu: Správně by měla znít, proč publikovat na Saspi? Protože přestože existuje celá řada literárních serverů, s lepším jsem se ještě nesetkala. Proč tedy na něho publikovat?

1.) Získáte odezvu na svá díla
Nemusíte hned publikovat knížku, abyste se dočkali odezvy na vaše psaní. Nemusíte ani podstupovat torturu v podobě beta readerů z blízkého okolí. (Nebo jsou snad mezi námi silní jedinci, pro které to není tortura!?) Můžete zkrátka vydávat anonymně a dočkávat se okamžité a nezaujaté kritiky od naprosto cizích lidí. A na Saspi je to kritika k věci. Objektivního hodnocení se vám dostane od uživatelů, kteří problematice skutečně rozumí. Jestli se mi něco nelíbilo na jiných webech, tak především ono blogískové publikum, kde si deset kámošek vzájemně chválilo své povídky. Nepopírám, že někdo může mít se Saspi i negativní zkušenosti. Pokud ale můžu mluvit za sebe, za celou svou kariéru na tomto webu jsem se nesetkala s vyloženými urážkami od nějakého provokatéra. Ostatně od toho tam existují i určitá pravidla. Navíc - než je váš příspěvek publikován, dostane se mu schvalování od některého z adminů. Minimálně jedné reakce od člověka povolaného se tedy dočkáte.

Děkujeme za přínosný a motivující komentář, příště přijďte zas!

2.) Píšete pro publikum
I kdyby to mělo být jenom pět lidí, vaše publikované texty se číst budou. Budou vidět. A pokud budou skvělé, proč byste se neměli dočkat i nějaké té chvály a povzbuzení? Můžete si tak najít dokonce základnu budoucích čtenářů vašich prvních knižních děl.

Každý má právo na svých patnáct minut slávy!

3.) Zvyknete si přijímat negativní kritiku
Myslím, že v tomhle mi dáte za pravdu. Když přijde na negativní kritiku, všichni většinou nasazujeme smrtelné poker face a na všechny strany hrajeme, že nás něco takového absolutně nemůže rozhodit. Ale v jádru nás to žere. Pořád o tom musíme přemýšlet. A to nejhorší - skutečně začínáme věřit, že stojíme za nic. A to může být kritika sebeobjektivnější a vyřčená s těmi nejlepšími úmysly, tedy napomoci našemu psaní. Negativní reakce zkrátka bolí a hlavně potom tak citlivého tvora, jakým je spisovatel. I když to nikdy nepřiznáme. Pokud to ale chcete se svým psaním v životě opravdu někam dotáhnout, musíte si na tvrdé soudy ostatních přivyknout co nejdříve. Protože i když budete skutečně skvělí a úspěšní autoři, setkávat se s nimi budete neustále. Skvělá škola? Literární servery!

Klasická situace poté, co se vám dostalo negativní kritiky, která byla rozhodně řečena 'jen pro vaše dobro'.

4.) Uvidíte svůj vývoj
A znovu: Tohle je jako na denících to nejfantastičtější. Když si dnes prohlížím své staré publikované povídky, musím se usmívat. Vidím všechny ty nedostatky, chápu, že všechna kritika byla oprávněná. Vidím tolik hrubek! Ale nezalézám kvůli tomu do kanálu. Je pro mě naopak nesmírně povzbuzující, když černé na bílém vidím, že se mé psaní za ty roky někam posunulo. Díky bohu! Možná ani dnes nejsem výborná, ale pořád vím, že jsem lepší. A když jsem mohla za ty roky spisovatelsky vyrůst do svého aktuálního bodu, proč bych se neměla vyvíjet i roky další?

Co má společného Vlčí smečka z Pařby po prokalené noci a spisovatel po x-letech nečtení některých svých povídek? Víc než si myslíte!

5.) Cvičíte psaní
A to je ostatně další důvod. Abyste se mohli vyvíjet, musíte psát. Spisovatelské klišé, které opakují všichni zkušenější, ale díky Saspi vidím, že to opravdu není lež. A se všemi body uvedenými nahoře je to úplně jiné cvičení než to šuplíkové.

A to se vyplatí!